Pietní akt u rozhlasu - 5.května
Některé významné události z rozhlasové historie se nesmazatelně zapsali do dějin Českého národa. Mezi tato data patří i 5. květen 1945 a počátek Pražského povstání. Težko říct, jak by dopadlo povstání bez účasti rozhlasu. Sami němci rozhlasu přikládali velký význam proto se i snažili o jeho znovudobytí.
V neděli 5. května 2024 před historickou budovou na pražských Vinohradech se konal již tradiční akt u příležitosti 79. výročí započetí Pražského povstání.
Nevím čím to je, ale rok od roku se mi zdá, že se připomínka vzdaluje od podstaty věci. Možná je to tím, že můj rozhlasový barometr za ty roky je citlivější (Díky tady zápisníku si mohu dovolit můj osobní komentář založený na citech a ne jen na faktech, jak to činím jinde tady na webu. No proto vlastní mám i sekci zápisník.), nebo že by se změnil postoj společnosti k smyslu a významu jednotlivých vzpomínkám?
Letošní pietní akt se jak jsem mezi řádky naznačil se dá popsat dvěma způsoby byt ve stylu: Pražské povstání bylo, padlo tolik obětí a válka je v současnosti pořád. Tento způsob (spíše patří do zpravodajství tam má své opodstatnění) mě je jaksi nějak cizí. Vždyť si připomínáme první řadě jednu nejvýznamnější úlohu rozhlasu a to již necelých 22 let od zahájení pravidelného rozhlasového vysílání.
Součástí pietního aktu jsou samozřejmě kladení věnců a uctění památky padlých ale pojďme se zastavit u projevů jednotlivých řečníků a to je to co mě přijde, že se vzdalujeme od podstaty (nikoliv řečníci tací samotní ale jejich obsah projevu).
Nebudu podrobně rozepisovat jednotlivé projevy řečníků ale u toho co mě zaujalo a co mě do jisté míry "šokovalo" (slovo šokovalo berte s rezervou, jen jsem ho použil záměrně pro vzbuzení pozornosti to co mi bylo v obsahu projevu tzv. proti srsti) případně co jsem si z toho odnesl vč. svého komentáře.
Jak jsem zmiňoval jedná se o tradiční pietní akt před budovou rozhlasu, tak jako vždy i tentokrát měl první slovo gen. ředitel Českého rozhlasu René Zavoral.
Abych zůstal spravedlivý, tak musím i zhodnotit projev ředitele rozhlasu. Pan ředitel se držel tématu rozhlasu a rozhlasáků v květnu 1945. Jistě si pomáhal různými berličkami jako všichni, když chceme některé děje dosadit do kontextu (podobně jako já v úvodu zápisníku). Ale obrátil se ke komentáři jak se "slavilo" po roce 1948 a současnosti. Což mi už všeobecně přijde mimo tématu počátku Pražského povstání a úlohy rozhlasu v něm.
Předseda senátu Miloš Vystrčil nejdříve popsal co se 5. května od 6 hodiny ranní a odehrávalo (no vzal to hodně letecky). Další část proslovu byla o Pražském povstání a hrdosti Českého lidu a díky vysílání rozhlasu mělo národní charakter. Následně přišla smršť informací kdo a kolik kde bojoval atd. Jelikož těch faktů bylo hodně, tak to začalo vyznívat pak trochu nudně (Ano fakta jsou fajn ale u přednášky a podobně ale u projevu, kdy si člověk má odnést smysl a myšlenku, tak jsou fakta podle mě kontraproduktivní). Závěrem si vlastně z celého projevu pamatuji jen "…nezapomínejme. Děkuji za pozornost." (příliš faktu v projevu prstě škodí).
Projev předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéty Pekarové Adamové byl stručný. Připomněl povstání, bojový duch Českého národa a že byl vzorem odporu pro další generace dalších bojovníkům za svobodu. Češi nákupem munice pro Ukrajinu se nesmazatelně zapisují do historie podobně jako v květnu 1945.
Snad nejhorším projev u příležitosti pietního aktu před budovou rozhlasu k 79. výročí pražského povstání měl ministr dopravy Martin Kupka. (Musím přiznat že jsem od člověka, kterého jinak z rozhlasu a televize znám jako osobu která dobře ví o čem hovoří a jeví se jako že tomu fakt rozumí mě vyděsil a šokoval.) Když se podívám na jeho projev s nadhledem, tak to byl projev přející rozhlasu k výročí (narozeninám). A dále že Český národ má několik tváří. Pozn.: Tak trochu nevím jestli M. Kupku mám taky brát jako člověka mnoho tváří (i když vím od známého že jeto milý a inteligentní člověk.)
Když jsem po pozastavil na projevem min. dopravy tak ty bylo spíš trochu úsměvné aniž bych chtěl znevážit jak to myslel. Ale vystoupení velvyslankyně Slovenska v ČR Ingrid Brockové bylo jedním slovem nepopsatelné a to v záporné podobě slova smyslu (děs, hrůza, obava,...) Jelikož se jedná o projev velvyslankyně cizího státu tak její slova (aspoň se tak vždy domnívám, když zastupuje vládu Slovenské republiky v Česku) nejsou úplně její slova (obsah) ale obsah, postoj Slovenského státu. Je paradoxem že tento zástupce hovoří o svobodě a smyslu povstání, smyslu rozhlasu, o agresi a války ve světě a že svobodu musíme chránit. Za vše snad jedna citace z projevu "Odkaz Pražské povstání podobně jako odkaz Slovenského povstání je nadčasový. Připomíná nám odvahu národa se postavit na správnou stranu dějin a bránit svojí svobodu." konec citace.
Posledním řečníkem byl pražský primátor Bohuslav Svoboda. Jeho projev se ničím nevynikal ničím neobvyklým od předchozích řečníku. Jen snad od primátora hl. m. Prahy bych čekal že se jeho projev bude vztahovat k Praze ne všeobecné celému světu.
Závěrem si neodpustím komentář hl. k projevu velvyslankyni Sloveské republiky v Česku. Za tu dobu co se pravidelně zúčastňují pietního aktu u příležitosti květnových událostí co mě paměť sahá bylo vystoupení zástupce Slovenska poprvé. Popravdě ani nechápu proč tomu letos bylo, když Pražské povstání se Slovenskem nemá nic společného narozdíl od události 21. srpna. Vždyť Pražské povstání se odehrávalo v Praze a části Česka (poz. vysílání rozhlasu z Prahy na Slovensku nebylo slyšet).
Ač relativně krátké vystoupení velvyslankyně SR z mého pohledu přináší mnoho paradoxu se současným stavem mediální svobody a snahy vlády Slovenska zasahovat do veřejnoprávní vysílání RTVS nebo postoji vlády SR k válce na Ukrajině v kontextu projevu Ingrid Brockové.
Věřím že vysílání našeho (nejen) rozhlasu zůstane svobodné jak se o to rozhlas snažil od 5. května 1945, aniž by ho postihla doba temna jako tomu bylo minulosti.